Naprosto nečekaně vás tu od včerejška děsně přibylo! Množství „odpadu“, co přišlo v té velké vlně, už jsem odklidila… Vám ostatním se stručně představím, protože se asi vůbec neznáme 
.
Narodila jsem se v Praze a v Izraeli žiji už přes 15 let. Kromě Moniky jsem posledních 7 let i Yael – zkonvertovala jsem k judaismu. Můj muž je, jak asi správně tušíte, místní – Izraelec. Jmenuje se Giyora a hodně se o něm dočtete. A jo, stěhovala jsem se sem kvůli němu. Slíbil mi, že se s ním nikdy nebudu nudit… 
. Máme spolu čtyři potomky – tři syny a holčičku. Nejstaršímu je dvanáct a nejmladší jsou čtyři. Žijeme ve vesničce na Izraelském severu, desítky kilometrů nad Haifou, kus do vnitrozemí od Akka. Život tady miluju a neumím si představit místo, kde by mi bylo líp! Ale jako jo, už jsme zažili lepší časy…
To pro dnešek co se týče mně stačí, ať neusnete před dalším odstavcem!
A jak jsme strávili dnešní den. Telefon zařval upozornění na blížící se sirénu kolem půl druhé v noci, v polospánku jsem se vyhrabala z mamádu, kde spím mezi drobotinou, a šla se ujistit, že manžel je v pohotovosti (spí na gauči, se k nám nevejde). Byl – a za pár minut, když to u nás začalo houkat, se dle domluvy přišoural k nám a zabouchl dveře. Děcka se probrala, chvilku zmateně koukala okolo – a zas usnula. Do rána se už spalo dobře, mně vlastně až překvapivě dobře na to, jaký jsme tam sardinky.
Den byl tady na severu mnohem klidnější než včera. Před chvilkou jsem se vrátila k počítači po sedmé siréně. Televizi jsme puštěnou neměli, sem tam jsme já nebo manžel kontrolovali krátké zprávy na mobilu. Takže víme, že jinde v zemi to lepší nebylo ani trochu ;(. Kluci se pustili do skládání puzzle o 1000 kouscích. Princezna se převlíkala do Purimových kostýmů – mrzí ji, že velký den masek ve školce se nekoná. Měli nějaké zoomy, ale obecně na ně nijak netlačím, ať se připojují. V mamádu mají počítač a obvykle je necháváme, ať si pustí nějakou pohádku, na které se všichni shodnou. A nahlas, ať neslyšíme ty rány z venku… Manžel zkusil místo čtení zpráv noviny a sudoku – asi pět minut to vydržel, než mu spadla hlava. Je to s těmi drobky nabitými energií takhle doma dost únavné.
Muž zvládl nákup a holiče. Říkal, že venku to funguje tak nějak normálně „jako o válce“. Já vám reporty z venku dávat budu jen zprostředkovaně přes něj, protože se nechystám ani dojet vyhodit smetí (musíme autem cca kilák k popelnicím). Na to jsem asi ještě málo ostřílená i po těch 15 letech tady.
