Na dnešek jsem se vyspala do růžova. Ovšem ten úlek, když jsem na telefonu viděla 6:55 bych vám nepřála 
. Den předtím se mi povedlo vzbudit v 6:29 a tak jsem budíka vypla, aby zbytečně v 6:35 nevzbudil princeznu. A už nezapla, ehm. Takže jsme měli přesně 13 minut do chvíle, kdy si kluci mají obouvat boty a vycházet po objetí maminky pravou nohou z domu (nesmát se, to je důležité ;)). Společnými silami jsme s manželem fofrem připravili svačiny a všichni chlapci zdárně vyrazili na školní autobus. Kdybych si stihla aspoň vyčistit zuby a převléknout se z pyžama, budu si říkat, proč nespím o těch 20 minut déle každý den 
.
S princeznou jsme to také zvládly včas. Mají pondělí ráno divadelní kroužek, co má ráda, tak to bylo snazší než jindy. Káva s kamarádkou zas nevyšla – má nemocného manžela a nenechala ho viru napospas. Upekla jsem další chléb, připravila těsto na pizzu, vyprala pět praček, tři složila. I jógu se povedlo zařadit. Ne, že by mi chyběl pohyb, ale protažení ano. Poklidit, probrat skříně, utřít prach, umýt koupelnu. Nezastavila jsem se, ale pořád zůstává tolik věcí, co je třeba udělat. Ani na zahradu se nedostalo. Ven jsem se podívala jen díky věšení prádla. A pak znovu, když mi silný vítr shodil sušák, a já ho šla přenést dovnitř.
Manžel byl v jednu doma – výhody učitelského povolání. Sem tam . A od dvou už u nás zase bylo živo.
Večer jel průvodcovat kousek pod Haifu a já zůstala na uspávání výjimečně sama. Po hodně dlouhé době! A bylo to nečekaně v pohodě. Dopředu jsem juniora informovala, že se chci od půl deváté připojit na na zoom na přednášku o dětech a obrazovkách, že u něj jen budu sedět a poslouchat. Vyšlo to skvěle, princezna zabrala dvě minuty před začátkem. Nenašla jsem funkční sluchátka, ale doktor Michael Abulafia má velice uklidňující hlas a můžu mu tedy kromě za obohocující obsah poděkovat i za to, že mi uspal juniora.
Bylo to myslím historicky úplně poprvé, co se mi taková věc podařila. A protože přednášek k dispozici je mraky, určitě to brzy vyzkouším znovu.
Teprve teď koukám, že ráno se zase nedaleko motaly drony… Takže děkuji Bohu (a iron dome) za krásný úplně normální den. Zas ho tu zdaleka neměli všichni.
Na obrázku koupelna krátce po umytí. Vzorová ukázka skvěle fungující (zřídka) týmové spolupráce juniora a princezny.
