Byla to dřina, ale zvládli jsme to! Dům je košér na Pesach
. V obýváku sice pořád trčí čtyři gauče (dva staré a roztrhané a dva, co dovezli včera v půlnoci), u dveří jsou připravené tašky a krabice s nádobím a surovinami, co půjdou na týden do kůlny, plus spousta odpadu. Ale to nejdůležitější – kuchyň vysmejčená a nablýskaná, bez jediného drobečku chleba, jak se na Pesach patří 
. Teď vrátit hrnce a příbory, co nám včera vyvařili, a vyměnit sady nádobí – na Pesach máme speciální.
Manželovi nedalo, aby se nepokusil opravit praskliny ve zdech a fleky na stropech po deštích. V Izraeli jsou domy připravené na deště asi jako Pražáci na sníh. Zajímalo by mě, jestli tu opravdu někdo bydlí v domě, do kterého nezatéká.
Nutno dodat, že jsme u nás na to uklízení měli až zázračně klid. A ohňostroj nad Haifou, Nahariyi a Akkem (samozřejmě ne ten, co by člověk rád viděl, ten je v Izraeli dovolený jen na den Nezávislosti). Tam, a na dalších místech, Hizballáh přípravy na Pesach zásadně komplikoval. Co jsem proběhla zprávy, obešly se salvy na sever bez obětí, s několika lehce zraněnými. Díky Bohu.
Tři děti ze čtyř byly s námi celý den doma a statečně pomáhaly. Čtvrtý byl odpoledne s kamarády, po té na malé oslavě narozenin. Připojil se k nám až po setmění, kdy podle tradice děti chodí s pírkem a svíčkou v ruce po ztemnělém domě a hledají posledních deset zbytků chamecu (u nás kousky pita chleba zabalené v alobalu). Vzhledem k tomu, že máme po domě rozstrkané věci, co jsme museli vystěhovat z mamádu, a v pokojíčkách mají pořád něco rozkramařeného, jak tam nechodí spát, bylo to zajímavější, než jindy. Našly je nakonec všechny a zítra dopoledne je spálíme v táboráku na určeném místě ve vesnici. Chceme jít celá rodina, tak snad to klapne. Bez využití mamádu v přilehlém domě…
Zítra večer se u nás má sejít asi 15 lidí a budeme mít určitě plné ruce práce, tak nevím, jestli stihnu napsat, ale pokusím se. Jestli se příspěvku nedočkáte do naší půl sedmé, tak pak až ve čtvrtek. Pesach je totiž jako šabat – u počítače nesedím.
Spát ještě nejdu, ač už je hodně po půlnoci, přece jen je ještě hodně, co chystat… 
